Evangelium podle svatého muffinu

Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.

Měla jsem dilema. Takové to neřešitelné – ořechový nebo makový? Užuž jsem se natahovala s pevným rozhodnutím, ovšem to by mi pod nosem nesměl zavonět z pece právě vytažený tác s merunkovými kapsami. I odsunula jsem se pro jistotu k regálům s paštikami, abych byla pro objektivní a racionální přemýšlení o šíleném trilematu na chvíli z dosahu omamných vůní, když mou pozornost upoutalo něco krapet méně poetického.

Působila slušně, ale sešle; chromě, ale ne senilně; soustředěně, avšak nikoli nepřítomně. A byla to obdobná vyznavačka víry v sladké pečivo jako já, ovšem až na jednu nepatrnou drobnost – očividně za svou vášen odmítala platit u kasy. Šokem z důlků téměř vypadnuvší oči jsem nemohla notnou dobu odtrhnout od opakovaně se přede mnou přehrávajícího výjevu. Brada mi klesla, do úst by pohodlně vlétl i přežraný vrabec, kolemjdoucí nechápavě zírali – ovšem na mě, nikoli na rádoby nepřítomnou, avšak bedlivě číhající, rádoby chromou, avšak střelhbitě ruku mezi tvarohové koláčky a třešnové plundry vystřelivší a se soustem chutného pečiva k ústům zamířivší, rádoby slušnou starou ženu postávající u pultu se sladkým pečivem.

Po nekonečné chvíli dalšího vnitřního dilematu, tentokrát neřešícího chuť rohlíčku, nýbrž morální zvládnutí nemorální situace jsem se odhodlala zakročit. Neohroženě jsem si to k dotyčné nenasytě namířila a po upoutání její pozornosti se jí jala klást na srdce, že „Toto se přece nedělá.“ Neohrožený mravokárce ve mně však musel po několika minutách vyčerpávajícího kázání stáhnout uši i ocas a poraženě zavelet k ústupu. Má nová známá velice urputně předstírala, že vykladatelce evangelia slušného chování nerozumí ani slovo. Na takovou taktiku jsem nebyla připravena; smutně jsem naposledy zamžourala na tác s voňavými muffiny a při odchodu z do té doby uctívaného chrámu se zařekla, žesladké pečivo ze samoobslužného regálu do úst již nikdy nedám.

Vydrželo mi to přesně půl bloku.