Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Jak jsem tak s prázdným košíkem projížděla okolo plných regálů a dumala nad počtem rohlíků, neuniklo mé pozornosti jisté individum kopírující téměř každý můj pohyb a silně mi připomínající ony existence posedávající (nejen) po večerech na brněnském hlavním nádraží ve společnosti krabice nejlevnějšího čúča a žloutenky. Jakkoli nemám, díky třem rokům stráveným na koleji ve společnosti slovenských studentů a roku na studentském bytě ve společnosti pětice mladíků z Uherského Hradiště, problémy se soustředěním ani v maximálně rozptýleníplném prostředí, čtvrthodinová studie mého chování onou osobou mi pomalu ale jistě začínala vytěsňovat myšlenky na jídlo. Odhodlala jsem se k zoufalému činu – jala jsem se ve vysokém tempu prokličkovat celý supermarket skrze existující i neexistující uličky, abych zjistila, zda si neobvyklou pozornost oné existence pouze (ne)namlouvám.
Byl stále za mnou. A dělal, že vybírá polívky. A čokoládové lupínky a sterilovanou kukuřici a taky červené víno. Člen security týmu.
„Pardon, nezlobte se, zdá se Vám, že kradu, když mě bez přestání sledujete už čtvrt hodiny a je Vám jedno, co dělá dalších pět set zákazníků?“ rupla mi málem žilka v hlavě.
„Jo. Chováte se divně,“ rupla mi málem druhá. A hned i třetí.
„Aha, a kam myslíte, že kradu, když tu nemám ani tašku a na sobě jen gatě a triko?“ sípala jsem s brunátným obličejem.
„Až se přestanete chovat divně, přestanu vás sledovat,“ debata skončila.
Vrazila jsem mu všech pět rohlíků do náruče, vrátila prázdný koš a nechala si zavolat vedoucího směny. A celou cestu domů jsem s prázdným žaludkem místo nad chutí pečené kachny se zelím přemýšlela nad tím, kde se nacházejí meze divnosti.
Dobrý den. Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Barbora Kučerovábarbora
Na věku (ne)záleží
Ta dnešní mládež, to za nás nebylo! My jsme takoví nebyli! A úctu jsme měli, všeho jsme si vážili! Kam to spěje dneska ten svět.. Řekla starší dáma předtím, než mi podkopla nohy, aby se dostala dřív k balíčku zlevněného cukru.
Barbora Kučerovábarbora
50 odstínů šedi lidské důstojnosti
Jsem absolventka magisterského oboru na prestižní univerzitě, další titul čeká za dveřmi. Životopis mám plný nesplněných snů většiny lidí, které znám. A vydělávám ve fabrice.
Barbora Kučerovábarbora
Evangelium podle svatého muffinu
Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.
Barbora Kučerovábarbora
Jak se mi to všechno vrátilo
Není to tak dávno, co jsem opovrhovala všemi, z jejichž úst čas od času vyšlo cosi jako ‚To za nás nebylo, takoví jsme my nebývali!‘ či ještě hůře ‚To je ta dnešní mládež!‘ Ovšem než jsem stihla své opovržení přeměnit v upřímnou nenávist, stalo se něco, s čím jsem ještě alespoň v nejbližších čtyřiceti letech nepočítala – v několika nestřežených okamžicích jsem samu sebe přistihla tyto odsouzeníhodné klišoidní fráze používat. Po zpytování svědomí a několika černých chvilkách sebemrskačství jsem se tehdy nakonec rozhodla své ego přesvědčit o tom, že být zapšklou starou pannou není můj životní cíl, jako bonus jsem si pod trestem dalšího nenáviděného nitrozpytu zakázala ony slovní obraty používat a málem jsem pukla vlastním sebeuspokojením z pocitu, jaká že jsem to shovívavá žena plná pochopení a empatie pro mladé. A dnes jsem praskla.
Barbora Kučerovábarbora
Jak jsem (ne)potkala ryby
I dostala jsem před nedávnem otázku přímo na tělo. „Smím se tě zeptat na něco osobního?“ dotázal se ten, o němž se mi již párkrát v noci zdálo. „Podle toho, na co,“ zaujala jsem pro jistotu střízlivou taktiku, doufajíc však v nabídku na oběd, večeři, snídani anebo alespoň celý život. „Máš ráda ryby? A nemyslím ty na talíři.“ Inu ani jsem se nenadála a byla jsem nasoukaná v maskáčích na cestě na svou první rybačku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x