50 odstínů šedi lidské důstojnosti
Vstávání v 3:45 ráno není tak hrozné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chuť na horkou a hořkou kávu s kouskem babiččiny bábovky mě z postele dokáže vytáhnout pokaždé. Není-li jejím protivníkem kocovina. Nebo horečka. Nebo citový armagedon. Nebo Vánoce.
Čekání na jeden z posledních ranních rozjezdů kupodivu také není tak bolestivé. Čerstvý vzduch prokazuje rozespalé mysli službu a na brněnském nebi sporadicky viditelné hvězdy navozují nostalgickou atmosféru, která mě dokáže nadchnout pokaždé. Není-li narušena expresivním vokálním výkonem zasloužilých umělkyň ozývajícím se z protějšího domu nabízejícího vyhledávaný typ sociálních služeb. Nebo expresivním dramatickým výkonem zasloužilých i nově najatých umělců vracejících se právě z celonoční vysilující improvizace na téma „pijme dokud žijem, po smrti se nenapijem“.
Cesta jedním z oněch pověstných brněnských rozjezdů taktéž není ničím nepříjemným. Za okny autobusu se míhají tmou a tichem okrášlená zákoutí Brna, která znenadání působí tak romanticky a z rádia se line sametový hlas božského Karla. Slzu v oku musím zatlačit pokaždé. Není-li v autobuse pronikavě cítit zápach moči, zvratků, spálené gumy či laciného parfému. Nebo nemačká-li se na mě chtivě v poloprázdném autobuse starší významně se usmívající pán. Nebo nezasedne-li mi zženštilý muž asijského původu s parukou vydávající za své vlasy místo v okamžiku, kdy již sedím na sedadle.
Štronzo před paní vedoucí se stejně jako předcházející situace nese v radostném očekávání následujících zážitků. Vize osmi hodin v plechové hale se zdá být ve společnosti ostatních brigádníků a několika pohledných zaměstnanců poměrně schůdná, ba až příjemná. Není- li v hale 36,8 stupňů, zaměstnavatel nezajistil zásobu vody, přestávku netoleruje a nenutí zaměstnance k práci v oděvu kompletně zakrývajícím celé tělo. Nebo není-li člověk přidělen k práci na rozdíl od vedle stojícího černocha způsobem: „Renato, vem si tu bílou, přece nechceš navázat vztah s černým pánem!“. Nebo nedostala-li stará panna u vedlejšího stoje zrovna menstruaci a nepotřebuje ze sebe dostat frustraci z několikaletého sexuálního a nejspíš i intelektuálního půstu tím způsobem, že zakáže během pracovní doby mluvit, pít, stejně tak jako odcházet na toaletu či používat pomůcky určené k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci.
Konec směny je ve všech směrech příjemnou událostí. Myšlenka na svět za zdmi plechové králíkárny mě dokáže vždy nabudit k intenzivnímu výkonu i během posledních minut pracovní doby. Není-li stará panna u vedlejšího stroje v takové fázi osobního vyhoření, že při pohledu na hodinky pojme podezření, že jsou teprve za půl minuty dvě hodiny, tudíž je třeba rozpracovat novou zakázku. Nebo nezačne-li se dotčeně rozhořčovat udržovaná dáma nad tím, že dostane „jen dvanáct tisíc, zato ten novej ředitel, ten se topí v prachách že neví co s tim!“. Načež si to dáma odštráduje domů plesknout sebou na kanape a pan ředitel zůstane v práci nonstop ještě čtyři další směny.
Příjezd domů je tou chvílí, k níž upínám všechny své smysly již časného probuzení. Z využití toalety, kohoutku s vodou či možnosti mluvit a vyhledávat nebo sdílet informace se dostávám téměř až do euforie. Není-li v penzu vyhledaných informací zpráva vnucující mi podíl na kolektivní vině za rozhodnutí, které jsem neučinila ani neměla příležitost jakkoli ovlivnit: Uprchlické tábory v Česku jsou nedůstojné a ponižující.
Možná je více významů skrývajících se v náplni pojmu „nedůstojný“ a „ponižující“. Možná této náplni odpovídají i uprchlické tábory v České republice. Ale dozajista této náplni odpovídají některá pracoviště v České republice, kde se denně zaměstnanci setkávají s přístupem, který nemá v moderní demokratické společnosti, vydírající samu sebe i své okolí důsledným dodržováním lidských práv, co dělat. Možná není v naší moci jakkoli ovlivnit křiklavou uprchlickou krizi. Ale dozajista je v naší moci ovlivnit nenápadnou, ale neméně nebezpečnou krizi, k níž dochází bez zájmu médií v podmínkách každodenního života obyčejného člověka.
Barbora Kučerovábarbora
Na věku (ne)záleží
Ta dnešní mládež, to za nás nebylo! My jsme takoví nebyli! A úctu jsme měli, všeho jsme si vážili! Kam to spěje dneska ten svět.. Řekla starší dáma předtím, než mi podkopla nohy, aby se dostala dřív k balíčku zlevněného cukru.
Barbora Kučerovábarbora
Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Nedělní procházka prosluněným Brnem oděným do barevného podzimního kabátku je velká romantika. Až do té doby, než vás přes nos bouchne vůně pečeného masa a nedej bože i domácích knedlíků vycházející z nad vámi pootevřeného okna. Jakmile se vám podaří uniknout do bezpečné vzdálenosti od identifikovaného epicentra smyslového zemětřesení, přijde nová rána. A za ní další. A další, a další...a najednou jsou otevřená všechna okna, kam jen dohlédnete, přičemž vám nezbývá, než se uchýlit do bezpečí nejbližšího supermarketu, lapnout nákupní koš a v záchvatu vášně do něj naházet cokoli, co se dle vašeho úsudku pokusí alespoň vzdáleně vykompenzovat vůni či chuť domácí sekané s máslovými bramborami, nadívaného kuřete s trochu mazlavou rýží, anebo babiččin česnekových kotlet ve smetaně. V tu chvíli, kdy máte v peněžence třicet korun, v košíku pět rohlíků a přemýšlíte, zda koupit šestý, si zkrátka nechcete připustit, že by vás mohlo potkat ještě něco horšího. Mě ale potkalo.
Barbora Kučerovábarbora
Evangelium podle svatého muffinu
Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.
Barbora Kučerovábarbora
Jak se mi to všechno vrátilo
Není to tak dávno, co jsem opovrhovala všemi, z jejichž úst čas od času vyšlo cosi jako ‚To za nás nebylo, takoví jsme my nebývali!‘ či ještě hůře ‚To je ta dnešní mládež!‘ Ovšem než jsem stihla své opovržení přeměnit v upřímnou nenávist, stalo se něco, s čím jsem ještě alespoň v nejbližších čtyřiceti letech nepočítala – v několika nestřežených okamžicích jsem samu sebe přistihla tyto odsouzeníhodné klišoidní fráze používat. Po zpytování svědomí a několika černých chvilkách sebemrskačství jsem se tehdy nakonec rozhodla své ego přesvědčit o tom, že být zapšklou starou pannou není můj životní cíl, jako bonus jsem si pod trestem dalšího nenáviděného nitrozpytu zakázala ony slovní obraty používat a málem jsem pukla vlastním sebeuspokojením z pocitu, jaká že jsem to shovívavá žena plná pochopení a empatie pro mladé. A dnes jsem praskla.
Barbora Kučerovábarbora
Jak jsem (ne)potkala ryby
I dostala jsem před nedávnem otázku přímo na tělo. „Smím se tě zeptat na něco osobního?“ dotázal se ten, o němž se mi již párkrát v noci zdálo. „Podle toho, na co,“ zaujala jsem pro jistotu střízlivou taktiku, doufajíc však v nabídku na oběd, večeři, snídani anebo alespoň celý život. „Máš ráda ryby? A nemyslím ty na talíři.“ Inu ani jsem se nenadála a byla jsem nasoukaná v maskáčích na cestě na svou první rybačku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej bytu 1+kk v Brodě nad Dyjí
Brod nad Dyjí, okres Břeclav
2 890 000 Kč
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x