Na věku (ne)záleží
Jako dítě z maloměstské učitelské rodiny jsem měla poměrně striktní výchovu. Inu, možná by se spíš patřilo napsat drezúru. Maminka mi velice efektivním způsobem vštěpovala, kterak jí neudělat ostudu a naopak se stát výkladní skříní šťastné, spokojené a hlavně slušné rodiny. Jakkoli jsem si v pubertě prošla obdobími vzdoru, nihilismu i jiných fází nezavdávajících mnoho příležitostí k závistivým řečem sousedů, některým základním morálním návykům jsem zůstala za všech okolností bezvýhradně věrná.
Stalo se to v šalině. A asi čtyřikrát. Bělovlasá šarmantní dáma s roztřepanými koleny a kabelkou ze skříně mé babičky, charismatický pán s hůlkou a vráskami na čele vzbuzujícími více soucitu než sentimentu. Slušně vychované děvče, jakkoli obtěžkáno mnoha kily učebnic, sešitů a jiných studijních pomůcek způsobivších již ve dvaceti letech hospitalizaci z důvodu selhání páteře, v mžiku a bez mrknutí oka vyskočí, upřímně se usměje a nabídne své vymodlené místo v přeplněném voze. Kabelka přistála na mém rameni a hůlka na mém lýtku. „Co si to dovolujete, ještě nejsem tak stará, jak si myslíte!“ Au. Na mé místo si sedl muž. Čtyřicátník. No, asi měl taky problém s páteří.
Stalo se to v práci. Ve fabrice. Padesátiletá žena svěžího vzhledu s na první pohled nákladnými kosmetickými úpravami zevnějšku si dopřávala oběd od dovozce krabičkové diety, zatímco ostatní uštipovali své rohlíky se salámem. „Ten dnešní režim, to je hrozný, už bych chtěla do důchodu! Dřív bylo dobře, teď už bych si mohla sedět doma. Takhle půjdu snad až v šedesáti!“ Vylévala si srdce kolegyním závistivě šilhajícím po jejím tuňákovém salátu. „No, to já se důchodu s největší pravděpodobností ani nedožiju,“ nechala jsem se ke zděšení soudružek kolegyň slyšet. „To je dobře, musíte na nás makat! Mladý se dneska nic nesnaží, pěkně každej den přesčasy na vás, ať z vás aspoň něco máme!“ Spolkla jsem sousto svého rohlíku se salámem a vrátila se zpátky do práce. Po níž jsem se z teplákovky převlékla do kostýmku po matce a běžela na další šichtu. Zadarmo se bít v mužském světě práva jen za příležitost, abych se později mohla bít každý den až do smrti.
Stalo se to úplně nenápadně. A zase v šalině. I posadila jsem své mladé a pečlivě zhuntované tělo po několika minutách vizuálního oťukávání potencionálních seduchtivých cestujících na poslední volnou sedačku ve voze. Vedle postarší ženy po mé pravici vtíravým způsobem připomínající dámu s holuby alias dobrosrdečnou hrdinku z jednoho z dílů kultovního filmu Sám doma. S nemalým překvapením a ještě větším zhnusením jsem po několika sekundách vyskočila snažíc se vsugerovat si teorii o odlišném než předpokládaném původu promočení osudné sedačky. V potu intenzivní sugesce jsem ani nezaregistrovala dámu v letech přistoupivší na další zastávce a explicitně vyjádřivší touhu po usazení se na místě činu. Z nepřítomnosti mě však probral hbitý zákrok holubí ženy. „Pani néé, tam si nesedejte, to je počůraný!“ Krve by se ve mně nedořezal. V tu chvíli nesnadno hledanými zbytky zdvořilosti jsem se zřejmě zase ne natolik dobrosrdečné hrdinky otázala, proč nevarovala před okamžikem hrůzy i mě. Odpověď mě však zastihla nepřipravenou. „Vy ste přece mladá. Běžte si stěžovat řidičovi.“ Au.
Vážně jste takoví nebyli? To je škoda. Možná by teď z nás i přes rozdíl dvou generací byli přátelé.
Barbora Kučerovábarbora
50 odstínů šedi lidské důstojnosti
Jsem absolventka magisterského oboru na prestižní univerzitě, další titul čeká za dveřmi. Životopis mám plný nesplněných snů většiny lidí, které znám. A vydělávám ve fabrice.
Barbora Kučerovábarbora
Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Nedělní procházka prosluněným Brnem oděným do barevného podzimního kabátku je velká romantika. Až do té doby, než vás přes nos bouchne vůně pečeného masa a nedej bože i domácích knedlíků vycházející z nad vámi pootevřeného okna. Jakmile se vám podaří uniknout do bezpečné vzdálenosti od identifikovaného epicentra smyslového zemětřesení, přijde nová rána. A za ní další. A další, a další...a najednou jsou otevřená všechna okna, kam jen dohlédnete, přičemž vám nezbývá, než se uchýlit do bezpečí nejbližšího supermarketu, lapnout nákupní koš a v záchvatu vášně do něj naházet cokoli, co se dle vašeho úsudku pokusí alespoň vzdáleně vykompenzovat vůni či chuť domácí sekané s máslovými bramborami, nadívaného kuřete s trochu mazlavou rýží, anebo babiččin česnekových kotlet ve smetaně. V tu chvíli, kdy máte v peněžence třicet korun, v košíku pět rohlíků a přemýšlíte, zda koupit šestý, si zkrátka nechcete připustit, že by vás mohlo potkat ještě něco horšího. Mě ale potkalo.
Barbora Kučerovábarbora
Evangelium podle svatého muffinu
Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.
Barbora Kučerovábarbora
Jak se mi to všechno vrátilo
Není to tak dávno, co jsem opovrhovala všemi, z jejichž úst čas od času vyšlo cosi jako ‚To za nás nebylo, takoví jsme my nebývali!‘ či ještě hůře ‚To je ta dnešní mládež!‘ Ovšem než jsem stihla své opovržení přeměnit v upřímnou nenávist, stalo se něco, s čím jsem ještě alespoň v nejbližších čtyřiceti letech nepočítala – v několika nestřežených okamžicích jsem samu sebe přistihla tyto odsouzeníhodné klišoidní fráze používat. Po zpytování svědomí a několika černých chvilkách sebemrskačství jsem se tehdy nakonec rozhodla své ego přesvědčit o tom, že být zapšklou starou pannou není můj životní cíl, jako bonus jsem si pod trestem dalšího nenáviděného nitrozpytu zakázala ony slovní obraty používat a málem jsem pukla vlastním sebeuspokojením z pocitu, jaká že jsem to shovívavá žena plná pochopení a empatie pro mladé. A dnes jsem praskla.
Barbora Kučerovábarbora
Jak jsem (ne)potkala ryby
I dostala jsem před nedávnem otázku přímo na tělo. „Smím se tě zeptat na něco osobního?“ dotázal se ten, o němž se mi již párkrát v noci zdálo. „Podle toho, na co,“ zaujala jsem pro jistotu střízlivou taktiku, doufajíc však v nabídku na oběd, večeři, snídani anebo alespoň celý život. „Máš ráda ryby? A nemyslím ty na talíři.“ Inu ani jsem se nenadála a byla jsem nasoukaná v maskáčích na cestě na svou první rybačku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x